Afghánistán
ZOBRAZIT GALERIITrek východním Grónskem
ZOBRAZIT GALERIIDakar 2020, Saúdská Arábie
ZOBRAZIT GALERIIAfghánistán
Trek východním Grónskem
Dakar 2020, Saúdská Arábie
Nejnovější příspěvky
Kde všude jsme byli
Úryvky z cestopisů
V Severní Koreji se letos píše rok 101. Kim Ir-sen se totiž narodil právě před sto lety a Kim Ir-sen znamená KLDR. Jeho prvotní záměry nebyly zase tak špatné, původně chtěl jen zbavit Korejský poloostrov japonské okupace. Pak se do toho ale připletli Rusové, komunismus, druhá světová válka, a výsledek byl fatální. Korejský poloostrov zůstal po tříleté válce, do které se zamíchal kdekdo, od SSSR a Číňanů až po USA a jednotky OSN, rozdělený původní demarkační linií na dvě poloviny. Ta jižní je dnes v tabulce HDP na 31. místě, ta severní na 161. Kim Ir-sen odkázal své zemi také spoustu dalších věcí. Třeba ideologii čučche, která hlásá absolutní soběstačnost v zemi závislé na zahraniční potravinové pomoci ve výši stovek milionů dolarů ročně. Také byl spolutvůrcem demilitarizované zóny mezi oběma Korejemi, z obou stran obklopené asi největším soustředěním vojsk na této planetě. A v neposlední řadě Kim Ir-sen založil novou dynastii Kimů. Druhý v řadě, Kim Čong-il, dnes v zemi spotřebovává podstatnou část zásob bronzu na výrobu mnoha gigantických posmrtných pomníků a poslední výhonek Čong-un se právě oženil a mezi návštěvami lunaparků nejspíš usilovně pracuje na výrobě dalšího vládce v řadě. Dokáže i čtvrtý z Kimů usednout na trůn? Doufejme, že ne. Korejci jsou sympatický národ a do svého nového století by si rozhodně zasloužili lepší osud.
Severní Korea
Přečíst cestopisÚryvky z cestopisů
Přes všechny tragické předpovědi se nám nakonec podařilo přijet zpět ve zdraví (aniž bychom využili dobrých rad, co dělat při útoku zdivočelých Kurdů) a bohatší o poznání, že jenom ten, kdo v Turecku nikdy nebyl, o něm může tvrdit, že je to zaostalá či nebezpečná země. Snad nikde jinde na světě jsme nepotkali tak přátelské lidi, a co se týká vyspělosti – stačí porovnat kvalitu českých a tureckých silnic. Každopádně jsme se všichni shodli, že bychom se tam s chutí ještě někdy vrátili. Minimálně Vojta by se mohl v případě nouze vrátit zpět pro svoji nevěstu.
Turecko 2011
Přečíst cestopisÚryvky z cestopisů
Vízum Za pouhých šestnáct let už budu smět mluvit úplně do všeho, protože (podle starého totalitního vtipu) budu moct hrdě říct: „Vím to nejlíp, protože jsem byla v Rusku a je mi šedesát.“ Dlouho to ale vypadalo, že se do té země snad ani nedostaneme. V průběhu naší plánované dovolené se má podepsat smlouva o umístění amerického radaru u nás v Brdech, a to se Rusům ani trochu nelíbí. Kromě řady nót a protestů začali dělat obstrukce i turistům a vyřízení víza se tak protáhlo na plné dva měsíce. Kromě platných pasů jsme museli doložit: 1) speciální pojistky pro lidi i auto s vyznačením, že platí pro Ruskou federaci 2) speciální „ruskou“ zelenou kartu 3) přepis našich řidičáků do azbuky 4) doložku od české cestovky, že nám naplánovali trasu a že za její dodržení ručí 5) pozvání do každé správní oblasti, kterou chceme navštívit 6) notářsky ověřené povolení, že si sami sobě dovolujeme s sebou vézt své vlastní děti (z toho jedno plnoleté) 7) povolení majitele firmy (Mates), že dovolil svému zaměstnanci (taky Mates) vycestovat firemním vozem (včetně nedohledatelného čísla motoru) 8) podrobný plán cesty 9) potvrzení o tom, že máme na první tři dny zaplacené ubytování Při výjezdu pak budeme muset doložit i potvrzení, že jsme každou noc pobytu byli oficiálně ubytovaní v zařízení disponujícím speciální bumážkou. Velmi nás uklidnilo zjištění, že razítko nám vydá i cela předběžného zadržení. A nakonec i přesto, že jsme všechno dokázali vyshánět, potvrdit, dohledat a přeložit, nám výslovně zakázali Murmanskou oblast a v podstatě mám doporučili navštívit pouze Petrohrad – možná za to můžou i naše pasy s americkým vízem. Mates je nicméně pevně rozhodnut doporučení nerespektovat a Murmansk dobýt, což mě lehce znervózňuje ...
Rusko a Skandinávie 2008
Přečíst cestopisÚryvky z cestopisů
Provincie Východní Ázerbájdžán na severozápadě Íránu hraničí s Irákem, Tureckem a kavkazskými republikami Arménií a Ázerbájdžánem. Oblast tvoří převážně vysokohorská krajina s horkými a suchými léty a mrazivými zimami s bohatstvím sněhu. Zde se v nadmořské výšce 1300 metrů rozprostírá i známé jezero Urmia (obsah soli v něm činí 25%). Největším městem v oblasti je Tabríz s více než 2 miliony obyvatel.
Írán a Zakavkazsko
Přečíst cestopisÚryvky z cestopisů
Pro náš tradiční jarní výlet „bez dětí“ jsme po loňských zkušenostech s poměrně chladným počasím letos vybrali nejteplejší a nejslunnější část Francie, kraj Languedoc, který v podhůří Pyrenejí sousedí se Španělskem. Zájezd letos proběhne nezvykle pouze ve čtyřech, jen s Kozderovými bez Ivošků, kteří si na stará kolena pořídili ještě kojené a tudíž neodložitelné miminko a sami se tak vyloučili z našeho středu. Ale i v této zúžené sestavě předcházela výletu situace srovnatelná s prací týmu navigátorů na velmi frekventovaném letišti. Naše rodina se rozjíždí všemi směry – Vojtěch se ve středu vydal na školní výlet do lanového centra v Moravském krasu, dnes odpoledne se vrátil (zmoklý, promrzlý a velmi nachlazený) a zítra odpoledne odjíždí na týden také do Francie, do Provence. Olgu dnes navštívil její nový objev, Kilien, což ji přivedlo do naprosto nefunkčního stavu, večer se pak chystá slavit osmnáctiny (v našem domě a bez dozoru!!!!) a v pondělí odjíždí se školou na týden na vodu. Hynek se sice doma nudně připravuje na státnice, ale zato má dva dny po oslavě Bédiny maturity, kterou prožil tak famózně, že ještě teď má žaludek na vodě a opatrně se všech zúčastněných doptává proč ...
Languedoc 2008
Přečíst cestopisÚryvky z cestopisů
Takže letos Sardinie. Po loňské Sicílii, předloňské Normandii a Provence o rok dřív jsme letos pro velký úspěch zvolili opět italský ostrov. Pečlivě naplánovaný zájezd se ovšem jako už tradičně začal komplikovat ještě před odjezdem. Tentokrát za to mohly plně a bez výhrad děti. Nejprve Ivoškův a Helenčin Tépich, kterého si ti dva upekli o Vánocích na koberci pod stromečkem a který začal zlobit už u Helenky v bříšku, takže jí znemožnil cestování. Navzdory siláckým řečem Matesa s Tondou se Ivošek nezachoval jako chlap a zůstal doma s Helenkou ...
Sardinie 2007
Přečíst cestopisMartin Cígler
V životě mě potkalo to štěstí, že se mi povedlo spojit dva koníčky do jednoho celku. Fotografování mě bavilo od malička a dodnes je mou velkou vášní. Druhým koníčkem je cestování, které mám skoro jako drogu. Rád objevuji nová místa, potkávám místní lidi a ochutnávám lokální jídla.



Vojta Cígler
Příroda mě fascinuje už od mala, jsem schopný strávit dlouhé hodiny jejím pozorováním. Mám vystudovanou geologii, která se stala mým zaměstnáním i koníčkem a místní geologické komentáře tak padají na mou hlavu. Rád fotografuji živou i neživou přírodu, zvláště pak zvířata pořádným teleobjektivem.

Navštívených kontinentů

Procestovaných zemí

Navštívených míst