Afghánistán

ZOBRAZIT GALERII

Trek východním Grónskem

ZOBRAZIT GALERII

Dakar 2020 - Saúdská Arábie

ZOBRAZIT GALERII

Afghánistán

Trek východním Grónskem

Dakar 2020 - Saúdská Arábie

Nejnovější příspěvky

Kde všude jsme byli

Úryvky z cestopisů

Zase letíme do USA, už je to nuda. To, co mi před pouhými dvaceti lety, vlastně skoro včera, připadalo jako naprosto nedostupný sen, je dnes běžná záležitost. Z naší pětičlenné výpravy nás tam nadpoloviční většina už byla (já s Bubákem jednou a Mates dokonce dvakrát) a jen Mirka s Vojtou mají premiéru. Ale Mirka je ostřílená cestovatelka po jiných krajích, a tak si to vlastně užívá jen Vojtěch. Ten si ovšem ve svých patnácti letech užívá ještě úplně všechno, takže, jak říkám – nuda. Ale to už je daň dnešní době, kdy cestování komukoliv kamkoliv nečiní žádný problém. Například naše rodina: léto se bude odehrávat pod heslem „na všech kontinentech“. My s Matesem a Vojtou ho strávíme v Severní Americe, Hynek ve střední Asii a Olga na indickém subkontinentu. Původní nabídka dětem zněla na společnou dovolenou ve Státech, když už tam Mates jede pracovně, byla však téměř jednohlasně zavržena. Hynek si splní dlouholetý sen navštívit zemi, která leží ze všech států světa úplně nejdál od moře – Kyrgyzstán – a pro vylepšení to za mého značného nesouhlasu vezme s přítelkyní Béďou stopem přes Írán, kde před pár týdny proběhly zfalšované volby, následované (i předcházené) bouřlivými a značně krvavými nepokoji a vlnou zatýkání. Teď je situace naštěstí stabilizovaná (z našeho sobeckého hlediska cestujícího cizince) a Hynek dokonce dostal vízum, takže se právě chystá vyrazit. Avšak vzhledem k tomu, že jsme si loni v Rusku vyzkoušeli na vlastní kůži, jak vypadá postsocialistický brajgl v bývalých svazových republikách, začínám si myslet, že Írán bude na jeho cestě tou nejméně problematickou zemí.

Jih USA 2009

Přečíst cestopis

Úryvky z cestopisů

Letošní rok je celý nějak zvláštní. Počasí se chová více než podivně – už v březnu se udělala horka přes 25°C, zato celý květen a červen lilo jak z konve a teploty se pohybovaly kolem 10 stupňů. Mates se chová sice standardně, což to ovšem znamená taky podivně – původně naší teplomilné rodině slíbil dovolenou někde na jihu (Řecko, možná i Turecko), nakonec však jedeme na Island, i na místní poměry nezvykle zasněžený. A co je nejpodivnější, ještě minulý týden tam bylo o 5°C tepleji než u nás v Brně (ale aby nedošlo k mýlce, nejednalo se o žádné tropické teploty, to jen v Brně jsme v rámci toho divného léta měli 8°C). Pak ovšem doma uhodila tropická horka 34°C, samozřejmě do nejintenzivnějšího balení, při kterém se člověk zapotí i za nižších teplot. A v tomto lehce fantaskním duchu probíhaly celé přípravy: na Islandu bouchla v dubnu sopka Eyja, která způsobila totální kolaps letecké dopravy v celé Evropě a Island pokryla vrstvou prachu; Olgu vyhodili od všech letošních zkoušek, takže poslední dělá v den odjezdu a my ji se všemi zavazadly a nastartovaným autem budeme čekat před školou; do Matesova upraveného a vypucovaného auta den před odjezdem nacouvalo na křižovatce jiné auto (naštěstí trefilo jen kryt od nádrže); Janovi v zimě odebrali řidičák, ale naštěstí mu ho chvíli před odjezdem vrátili; Vojta se zcela vyfláknul na učivo prvního ročníku střední školy a hrozí mu vysvědčení podobné filatelistické sbírce (že nakonec nedostane čtyřku, zjistíme až cestou); no a Hynek jako vždy nestíhá školu, ale i přesto se po návratu z Islandu chystá bez zastavení vyrazit do Iráku. A tak dále ...

Island 2010

Přečíst cestopis

Úryvky z cestopisů

Přes všechny tragické předpovědi se nám nakonec podařilo přijet zpět ve zdraví (aniž bychom využili dobrých rad, co dělat při útoku zdivočelých Kurdů) a bohatší o poznání, že jenom ten, kdo v Turecku nikdy nebyl, o něm může tvrdit, že je to zaostalá či nebezpečná země. Snad nikde jinde na světě jsme nepotkali tak přátelské lidi, a co se týká vyspělosti – stačí porovnat kvalitu českých a tureckých silnic. Každopádně jsme se všichni shodli, že bychom se tam s chutí ještě někdy vrátili. Minimálně Vojta by se mohl v případě nouze vrátit zpět pro svoji nevěstu.

Turecko 2011

Přečíst cestopis

Úryvky z cestopisů

Stát Namibie je jedním znejnovějších v Africe. Území sice už odroku 10000 př. n. l. obývali kočovní Sanové (Křováci), ke kterým se postupně přidávali Hotentoti, Hererové, Namové a další kmeny, ale všichni bez snahy vytvořit si nějaké státní zřízení. Ani s příchodem Evropanů v roce 1486 se nic nezměnilo, pouštní krajina k záborům nelákala. Úkolu se ujali teprve Němci roku 1885, kdy vytvořili Německou Jihozápadní Afriku a vzápětí v ní vyvraždili většinu původních obyvatel. V roce 1915 pak území obsadila Jihoafická unie (pozdější JAR), odkteré se Namibie odtrhla až v roce 1990. Dnes se jedná o stát s minimální hustotou zalidnění, kde na rozloze 825 tis. km2 (dvakrát větší než Německo) žijí pouhé 2 miliony obyvatel. Úředním jazykem je angličtina azemě je tak zcela otevřená turistice. Návštěvníkům nabízí dokonalé kempy se skvělým zázemím, nádherné přírodní parky, příjemné průvodce a dokonce i milé úředníky a nízkou kriminalitu. A samozřejmě i úžasnou přírodu s neuvěřitelným množstvím divoké zvěře a fantastickými výhledy. Do Namibie jsem se vypravili náhodou, vlastně jen díky nabídce velmi levných letenek. Air France tedy děkujeme za zprostředkování úžasných zážitků. Dále děkujeme všem těm stále dobře naladěným Ovambům, Kavangům, Hererům, Damarů a Afrikáncům, kteří dokážou komerční turistiku proměnit na příjemný komorní výlet. A vneposlední řadě děkujeme namibijskému zdravotnictví zaperfektní ukázku toho, jak lze s minimálními finančními náklady dělat skvělou medicínu.

Namibie 2014

Přečíst cestopis

Úryvky z cestopisů

Provincie Východní Ázerbájdžán na severozápadě Íránu hraničí s Irákem, Tureckem a kavkazskými republikami Arménií a Ázerbájdžánem. Oblast tvoří převážně vysokohorská krajina s horkými a suchými léty a mrazivými zimami s bohatstvím sněhu. Zde se v nadmořské výšce 1300 metrů rozprostírá i známé jezero Urmia (obsah soli v něm činí 25%). Největším městem v oblasti je Tabríz s více než 2 miliony obyvatel.

Írán a Zakavkazsko

Přečíst cestopis

Úryvky z cestopisů

Patagonie je těžce uchopitelnou zemí plnou extrémů a paradoxů. Přestože ji řada lidí považuje za samostatný stát, dělí se o ni Chile s Argentinou. Ačkoliv dnes hustota osídlení dosahuje pouhých 2 lidí na km2 , první lidé se zde usadili už před 14 tisíci let. Přestože jde o nejjižnější volně dostupné místo na zeměkouli, většinou tam panuje pekelná zima. I když je to dnes oblast chudá na počet živočišných druhů, dříve bývala rájem dinosaurů – pochází odtud nejstarší známý dinosaurus (235 mil. let), největší dravec (14 metrů), absolutně nejtěžší (100 tun) i zcela nejmenší (20 cm) dinosaurus. Dnešním návštěvníkům Patagonie nabízí nejostřejší a nejnedostupnější skalní štíty, nejrychleji rostoucí ledovec na světě a pravděpodobně i nejhůře předpovídatelné a nejrychleji se měnící počasí na světě. Vydali jsme se ověřit si to všechno osobně ve složení Mates, Yvetta, Olga a Vojta v termínu 7.–26.února 2016. Z toho jsme skoro čtyři dny strávili cestou.

Patagonie 2016 cestopis

Přečíst cestopis