Tharos, ruiny antického města, se nachází na výběžku poloostrova Sinis, na mysu San Marco. Od 7. st. př. Kr. byl Tharros důležitým fénickým přístavem a obchodní stanicí na cestě mezi Kartágem a Masalií (dnešní Marseille). Koncem 6. st. sardinské přístavy ovládli Kartaginci. Z fénického a punského období se zde zachovaly části městského opevnění se zbytky bran, obětní místo tofet, kde byly bohům obětovány prvorozené děti, a šachtové hroby, které najdeme po levé straně silničky vedoucí celým poloostrovem Capo San Marco. Roku 238 př. Kr. přístav dobyli Římané a Tharros byl povýšen na město (municipium). Stal se římskou kolonií a pro svou strategickou polohu v západním Středomoří a díky exportu sardinského obilí do Říma se brzy změnil v kvetoucí město s akvadukty, cisternami, lázněmi, divadlem a chrámy. Po rozpadu římského impéria jeho význam upadal a dílo zkázy dokončily saracenské a arabské nájezdy. Ve středověku bylo město opuštěné a po celá staletí bylo okolními obyvateli pleněné a používané jako zdroj stavebního materiálu pro stavbu nového města Oristano na pevninské straně zátoky. Část původního města je pod mořskou hladinou. Teprve v posledních letech zde probíhá archeologický průzkum a výsledky tohoto úsilí jsou dnes zpřístupněny přímo na místě a také v muzeu Antiquarium Arborense v Oristanu. Na úpatí mysu San Marco se nachází poutní kostel San Giovanni di Sinis, raně křesťanská basilika, jejíž centrální část s kopulí pochází ze 6. století. Na návrší nad antickými ruinami se nachází rotunda Torre di San Giovanni, kterou nechal postavit Filip II. Španělský ve 14 st. Dnes slouží jako vyhlídková věž s novou expozicí a platí zde vstupenka do archeologického areálu Tharros.