Území dnešní Telče bylo trvale osídleno patrně v důsledku využívání obchodních cest, které procházely hustými lesy mezi Čechami a Moravou. Celé toto území patřilo původně českému králi Janu Lucemburskému. Ten na místě pozdějšího města vlastnil dvorec, který byl centrem správy pro okolí a nacházel se u dodnes dochované pozdně románské věže sv. Ducha. V první polovině 13. století byla jižně od něj založena osada, tzv. Staré město. Město Telč vyplatil Karel IV., nejprve ze zástavy (1335) a později je vyměnil za pohraniční hrad Bánov s Jindřichem z Hradce. Tento rod zakládá novou Telč. Předpokládá se, že to byl Menhart z Hradce, který po roce 1354 postavil hrad, kostel, vodní opevnění a gotické domy po obvodu rozsáhlého tržiště. Nové město vzniklo až po roce 1339, kdy se Telč dostala do rukou Oldřicha z Hradce. Zakladatelská listina se nezachovala, ale v pramenech z roku 1366 se poprvé hovoří o Telči jako o městě. Městské domy začaly na náměstí vznikat v průběhu 14. století. Původní raně gotická architektura byla nepochybně dřevěná, první kamenné domy vznikly zřejmě po požáru města roku 1386. Opravdovou změnu prodělalo město, až když se vlády nad telčským panstvím ujal v roce 1550 Zachariáš z Hradce. Povolal italské stavebníky, štukatéry a zedníky k přestavbě hradu, ale ti začali velice rychle pracovat také na náměstí. Jednotlivé domy pokryli malovaným fresko-sgrafitem s figurálními motivy, sgrafitovými psaníčky nebo rustikou. Hlavním důvodem renesančních přestaveb domů byly rostoucí požadavky na pohodlí. V té době byl také vybudován městský vodovod, nový špitál, byly založeny rybníky a nové cechy. Telčské panství patřilo pánům z Hradce až do roku 1604, kdy rod vymírá po meči, a tak Otilie, sestra posledního z nich, přivádí na Telč r. 1604 svého manžela Viléma Slavatu. Panování Slavatů j