Název "Eldgjá" znamená v překladu "ohnivá trhlina" a v letech 934-940, kdy byla sopka naposledy aktivní, to musel být opravdu příhodný název. Během šesti let své erupce se z trhliny na okolní pláně vylilo 18,1 km3 basaltové lávy, která pokryla plochu o rozloze 781 km2. Rozsah erupce se dá nejlépe pochopit přirovnáním - kdyby se celkový objem lávy z Eldgjá promítnul do 35 m širokého pruhu vedoucího z Paříže do Berlína (což je 540 km), tak by láva vytvořila zeď na 1000 metrů vysokou. Eldgjá, spolu s Laki, vychrlily za posledních 1200 let více jak 50 % veškeré lávy na Islandu.

Kromě lávy je Eldgjá taky zdrojem největšího vulkanického znečištění atmosféry v "novodobé" historii lidstva. Během šesti let erupce se do atmosféry dostalo 219 milionů tun SO2 (oxidu siřičitého), který v reakci s vodní párou vytvořil kolem 450 milionů tun kyseliny sírové, která se pak při deštích snášela na značnou část severní hemisféry. Co se týče celkového množství vulkanického znečištění, tak Eldgjá více jak dvakrát překonala druhé dvě největší erupce - Laki v roce 1783 a Tamboru v roce 1815. Klimatické následky ovšem nebyly tak významné, jako u dvou výše zmíněných erupcí. Důvodem byla dlouhá doba erupce - 6 let - během které měly vulkanické plyny čas se v atmosféře "rozředit". Island byl v této periodě jen řídce osídlený a erupce místní populaci nezasáhla tak moc, jako při pozdějším výbuchu sopky Laki.