Šedesát kilometrů dlouhý kaňon řeky Kevo skrývá jednu z nejdivočejších a nejdrsnějších částí finské přírody. Byl vyhlouben řekou, která po jeho dně protéká dosud, pokračujíc v hlodání kamenitého dna se stejnou houževnatostí jako před tisíci let. Kaňon řeky Kevo vznikl způsobem, na jaký jsme zvyklí u středoevropských a alpských řek a bystřin, tedy klasickou vodní erozí. Pro Finsko je taková geneze krajiny velmi atypická, neboť většina jeho povrchu byla formována ledovcem. Zdejší krajina plochých bochníků laponských „tunturi“ (nízkých oblých kopců s vegetačním krytem tundry), táhnoucí se pod huňatým porostem brusnic a vřesů všemi směry až za obzor, je najednou rozervána padesát metrů hlubokou a bezmála půl kilometru širokou trhlinou kaňonu. Na četných a vodnatých přítocích se tu setkáme i s jevem ve Finsku velmi ojedinělým, totiž s vodopády.