Hranici mezi Estonskem a Ruskem tvoří na severu řeka Narwa. Hraniční přechod je na mostu, který je kousek od místních pevností. Když jsme k přechodu dojeli, stály zde asi jen tři auta, a tak jsme si říkali, kde že jsou ty pověsti o mnohahodinových frontách. Když jsme ale dojeli k první závoře, velitel strážní budky nás odeslal na opačnou stranu města Narwa na "kontrolu registračních značek". Po chvíli bloudění jsme našli... obrovské parkoviště, na kterém čekala v několika pruzích spousta aut a kamionů, a zde jsme vyfasovali pořadové číslo. Nikdo netušil, na co se čeká, občas zachrastil reproduktor a pár aut projelo kolem vrátnice a zmizelo bez jakékoliv prohlídky ven. Nakonec nám došlo, že most je malý, a tak "kontrola registračních značek" je vlastně jen takový buffer na auta, odkud je pouští k mostu, aby se tam netvořily příliš velké fronty. Dostat se přes hranici trvalo nakonec skoro sedm hodin, protože na mostě je asi pět dalších kontrol. Veselým příběhem bylo vyplňování celního a devizového prohlášení v ruštině, a tedy dávno zapomenutou azbukou, naštěstí nám s tím pomohla jedna hodná Estonka na parkovišti.