Mezi Narvou a Ivanogorodem je jediný most, který současně tvoří hraniční přechod do Ruska. Když jsme k němu dorazili, stály zde jen tři auta, a tak jsme si naivně mysleli, že jsme za chvilku na druhé straně. Nicméně hned před první závorou se nás ruský důstojník optal, zda máme "bumážku", a protože jsme ji pochopitelně neměli, odeslal nás kamsi na opačnou stranu Narvy. Most je malý, a proto mají Rusové za městem obrovské odstavné parkoviště. Na něm jsme asi čtyři hodiny čekali, prý na kontrolu značek. "Nužno ždať ", byla stálá odpověď na dotazy, kdy se fronta pohne. Asi po čtyřech hodinách jsme dostali barevný papírek s razítkem a ručně napsaným číslem auta, kterážto bumážka nás opravňovala vjet na most. Kapacita přechodu je asi tak šest aut za hodinu, takže další dvě hodiny jsme strávili na mostě kontrolou dokumentů, sborkou a rozborkou auta, vyplňováním celního a devizového prohlášení, porovnáváním obličejů s fotkou v pasu, to vše opakovaně. A kolem půlnoci se nám konečně podařilo zvítězit nad úřady a vstoupit na půdu Ruské federace.