Po skončení druhé světové války a po příchodu sovětských vojsk do Estonska se celé severní pobřeží, které je od Finska coby kamenem dohodil, stalo přísně střeženou částí země a lidé, kteří zde nebydleli, se sem mohli dostat pouze na zvláštní povolení. Je ironií, že právě toto totalitní opatření pomohlo zachránit zdejší panenskou přírodu před ničivými vlivy turistiky a ekonomických aktivit. Vzhledem k tomu, že sovětské úřady takřka nespolupracovaly s estonskými ochránci přírody, je překvapivé, že roku 1971 svolily k vytvoření národního parku Lahemaa, prvního národního parku vůbec na celém území tehdejšího Sovětského svazu. Nicméně i do parku se tehdy dalo dostat pouze na zvláštní povolení. Zahraniční turisté do NP Lahemaa mohli přijet až po roce 1986 a nesměli se zde zdržovat přes noc.