Kataři (z řeckého slova katharis = očista, též nazývaní albigenští podle města Albi) vyznávali reformační učení. Ne náhodou z tohoto názvu vzniklo slovo 'kacíř'. Od Jana Husa, kterému šlo o nápravu uvnitř církve, se kataři lišili odklonem od církve svaté a proto museli být vymýceni ohněm a mečem. Katolický klérus, topící se v bohatství a požitcích, byl naprosto lhostejný vůči potřebám těch dole; obyvatelstvo kraje Languedocu do katarského hnutí přímo vháněl. Lanquedoc byl nejvýznamnějším kulturním centrem Evropy 12.-13. století a jedním z nejbohatších krajů Francie. Ortodoxní katolicismus jej ve válkách s katary, trvajících tři desetiletí, proměnil v pustinu a napsal tak jednu z nejkrvavějších kapitol středověku. Počet obyvatel klesl o dvě třetiny a to v nejlidnatější části Francie. Do nejkulturnějšího kraje západní Evropy vtrhla křižácká vojska a nastala nepopsatelná jatka. Například ve městě Beziers bylo pobito na 20 000 obyvatel. Na poznámku, že ve městě jsou také katolíci, odpověděl opat Arnold z Citeaux: 'Pobijte je všechny, Bůh už ty své pozná'. Týkalo se to i žen a dětí. A to byl teprve začátek. Nejdéle vzdorovaly katarské hrady.