Tisíc let př.n.l. sídlili na území Monaka kmeny Ligurů, podle nichž je pojmenováno místní moře. Později v 10.století př.n.l. byly Ligurové vytlačeni Féničany a ti zde založili osadu a přístav. Osadu pojmenovali Portus Hercules Monoicos. Jméno země je odvozeno právě od slova monoikos -mnich, poustevník. Za vlády Řeků v 7. a 6. století zde byl vystavěn chrám zasvěcený Heráklu Monoikovi. Na přelomu letopočtu patřilo území Římanům. Roku 1191 daroval Jindřich VI. monackou zátoku a skálu Janovovské republice. Janovan Fulco de Castello tu roku 1215 položili základy pevnosti se čtyřmi věžemi. O osmdesát let později se monacké pevnosti zmocnil rod Grimaldiů. Vypráví o tom legenda, jak o vánocích na bránu pevnosti zaklepal františkánský mnich. Jakmile strážci otevřeli, aby se mnich ohřál, vyskočili ukrytí ozbrojenci a v čele s "mnichem" Francoisem Grimaldim pevnost dobyli. Od roku 1524 bylo Monako po více než sto let pod nadvládou Španělska. V roce 1641 podepsal kniže Honoré III smlouvu o přátelství s francouzským králem Ludvíkem XIV a knížectví tak přišlo pod ochranu Francie. Za Velké francouzské revoluce bylo knižectví dočasně připojeno k Francii, ale v roce 1814 byla jeho nezávislost obnovena a o rok později jeho ochranu zajišťovalo Sardinské království. Smlouva se Sardinií byla pro Monako mnohem méně výhodná než s Francií, a proto se později dostalo znovu pod ochranu Francie. Po vzpourách monackých obcí Menton a Roquebrune tyto obce odkoupila Francie a Monako tak ztratilo více než tři čtvrtiny svého území. Na oplátku ovšem dostalo záruku své nezávislosti. Ztrátou obcí Monaco ztratilo také veškerou zemědělskou půdu a knížectví muselo hledat nové zdroje příjmů nejen na údržbu dvora. V roce 1863, po několika pokusech zvýšit finanční aktivity knížectví, dostal Karel III a jeho matka Caroline nápad založit hráčský dům p