V době největšího rozkvětu obepínaly městské hradby s osmi branami plochu 40 hektarů. Uvnitř byl centrální chrám, bazilika, soud i veřejný vodovod, většina domů měla vlastní mlýn a lis. Tato idyla trvala až do roku 285, kdy byla kvůli místním válkám a bojům v Římské říši z města odvolána vojenská posádka. V zápětí přestal fungovat vodovod. Chvíli se zde ještě mluvilo latinsky, pak ale přišli Arabové a město se postupně vylidnilo. Při stavbě mékneského paláce se stalo vítaným zdrojem levného mramoru.