Po asi 20 kilometrech jízdy kamennou pouští začne F88 protínat lávové pole. Cesta se podstatně zhorší a sem tam je třeba přejet přes drobné lávové prahy. V pozadí již je vidět sopka Herðubreið (1 682 m). Zkusme se ještě zastavit u islandských silnic. Jsou fenoménem samy o sobě a nelze je srovnat s ničím, co známe z našich končin. Asfalt je jen na hlavní okružní silnici (Ring Road No.1) okolo ostrova (ne všude) a na pár silnicích vedlejších. Jinak převládá hlinitý nebo šotolinový povrch, v němž projíždějící auta brzy vytvoří „pekelnou“ roletu, která nepředstavitelně rozdrnčí celé auto. Ale tou pravou „lahůdkou“ jsou silnice, které mají před číslem písmeno „F“. Ty se otevírají jenom zhruba na dva měsíce v roce – červenec a srpen - a jsou zvládnutelné pouze auty s pohonem všech čtyř kol. Kromě povrchu, který je tvořen někde ztuhlou lávou, jinde hlubokým pískem nebo ostrými vyčnívajícími kameny, čekají řidiče na mnoha místech ještě nepřemostěné řeky, které se musí brodit. Číslo silnice neznamená sjízdnost. Kdosi kdesi tvrdil, že na Islandu číslo silnice znamená její „kvalitu“, resp. obtížnost. Není to pravda. Islanďané mají číslování silnic docela propracované, ale na jiném principu. Čísla začínají „dvojkou“ na jihu a pokračují ve směru pohybu hodinových ručiček. (Číslo 1 je vyhrazeno pro okružní silnici po obvodu ostrova.) A co je naprosto vynikající, že na všech směrových ukazatelích je číslo silnice vždycky uvedeno. Takže, máte-li dobrou automapu (koupenou na Islandu), neměli byste zabloudit. Mnohé z vnitrozemských cest mají ještě svůj historický název. Takže např. F 26 se jmenuje Sprengisandur, F 35 Kjölur nebo také Kjalvegur, F 910 Austurleid, F 88 Öskjuleid atd. Torleidi jen pro otrlé. U některých ukazatelů kromě tabulky s číslem, obrázkem auta 4x4, či auta vjíždějící