Messerschmitt Me 163 Komet vznikl vývojem z bezocasých kluzáků profesora Lippische. Jeho přímým předchůdcem byl letoun DFS s raketovým motorem Walter s tahem necelé 4 kN. Dalším vývojem vznikly prototypové letouny Me 163A Komet, které létaly bez výzbroje a dalšího vybavení nutného pro operační nasazení. Komet udivoval závratnou stoupavostí a vysokou rychlostí. Tyto vlastnosti se zdály být ideální pro přepadovou stíhačku, která měla smést z oblohy spojenecké bombardéry. Bojově použitelnou variantou byl Me 163 B, vyzbrojený dvojicí účinných kanonů ráže 30 mm v kořenech křídel. Pilot byl chráněn proti odvetné palbě pancéřovým sklem. Kromě vysokých výkonnů měl letoun i své nevýhody. Po spotřebování paliva, což trvalo pouhých 8 minut, se z něho stal kluzák, který byl pro spojenecké stíhačky snadnou kořistí. Raketový motor byl nespolehlivý a kvůli prudce reagujícímu palivu hrozil výbuchem. Nebezpečné bylo i samotné palivo, které bylo korozivní a leptalo pokožku. Po dosednutí byl letoun na zemi nehybný a zcela odkázaný na pomoc pozemní techniky, což zvyšovalo jeho zranitelnost nálety hloubkových stíhaček. Celkem bylo vyrobeno asi 400 kusů verze Me 163 B. Navzdory úžasným výkonům dokázali piloti Kometů sestřelit jen 16 nepřátelských letadel. To bylo na zvrácení výsledku války žalostně málo. Me 163 B Komet byl pro spojence ceněnou kořistí a po válce byl testován všemi vítěznými mocnostmi.