Klimaxové smrčiny (sv. Piceion excelsae) jsou na Šumavě původním lesním společenstvem supramontánního stupně nad 1200 m nadmořské výšky, pokrývajícím jen nejvyšší šumavské hřebeny a vrcholy. Stromové patro tvoří původní šumavský ekotyp smrku s vtroušeným jeřábem, v podrostu většinou dominuje třtina chloupkatá. Velmi charakteristicky je vytvořeno mechové patro, v němž dominují Dicranum scoparium a Polytrichum formosum, důležitými indikačními druhy jsou játrovky rodu Barbilophozia, zejména B. lycopodioides a B. floerkei. Převážná část porostů náleží široké as. Calamagrostio villosae-Piceetum. Na lokálně příznivějších stanovištích (např. v jezerních karech, na terénních tvarech konkávního charakteru) jsou vytvořeny vysokobylinné kapradinové smrčiny s dominantní papratkou alpinskou (as. Athyrio alpestris-Piceetum z rámce sv. Athyrio alpestris-Piceion). Přirozené porosty se velkoplošně a v typické podobě dochovaly zejména na hřebenu Plechého a Třístoličníku, jinde jen v menších fragmentech (pramen Vltavy, svahy Mokrůvky, karoidy na podvrcholových svazích Špičáku a Plattenhausenu, JV podvrcholový svah Lakabergu), a mimo NP Šumava ještě na podvrcholovém svahu Boubína a roztroušeně v hraničním hřebenu Královského hvozdu. Vegetační jednotka klimaxových smrčin je na Šumavě jako celek nejvíce ohrožena působením dálkových imisí.