Myšlenka spojení Vltavy a Dunaje, dvou řek tekoucích do rozdílných moří, vznikla již v polovině 14. století, v době císaře Karla IV. Taková hospodářsky potřebná vodní cesta by vytvořila z českých zemí významnou dopravní křižovatku. K uskutečnění odvážného nápadu došlo až na konci 18. století. Tehdy se projevil ve vnitrozemí nedostatek dřeva a jeho cena stále stoupala. V pohraničních jihočeských oblastech zůstávaly obrovské plochy lesa dosud nevyužité, protože k nim nevedly žádné přístupové cesty. Za účelem dopravy dříví byl vybudován Schwarzenberský plavební kanál, jedna z nejpodivuhodnějších vodních staveb své doby. Nová vodní cesta umožnila splavování polenového dříví ze Šumavy a jeho dopravu na odbytiště ve Vídni, čímž se podařilo hospodářsky využít lesní bohatství dosud nepřístupných šumavských hvozdů. Tunel zkrátil plavební dráhu o 17 km, dlouhý je 419 m, široký 2,70 a vysoký 2,53 m. Koryto uvnitř tunelu je hluboké 0,79 a široké 1,43 m. Souběžně vede chodník pro obsluhu, odvětrání zabezpečují dvě větrací šachty. Vchod je dnes opatřený mříží, která však pro subtilnější postavy neznamená velkou překážku.