Hrad vznikal postupně během téměř osmisetleté historie. Původně to byl zřejmě malý lovecký hrádek či pouze dvorec moravských markrabat – takto je v pramenech poprvé připomínán roku 1213. Veveří jako opravdový kamenný hrad vznikl pravděpodobně až před polovinou 13. století, mimo jiné jako místo královského dohledu nad osídlováním území vzhůru proti toku řeky Svratky. V podstatě do dnešního rozsahu byl rozšířen po polovině století 14. za vlády moravského markraběte Jana Jindřicha (mladšího bratra císaře Karla IV.), který z Veveří učinil jedno ze svých hlavních sídel. Po dobu husitských válek byl hrad Veveří pevnou oporou královské – tedy katolické – moci na Moravě. V roce 1531 přechšel do vlastnictví pánů z Ludanic. S výjimkou hrabat ze Sinzendorfu, kterým patřil téměř celé 18. století, hrad vždy poměrně rychle střídal majitele. Význačné pozdně renesanční přestavby proběhly na počátku 17. století. V roce 1645 byly hrady Veveří a Pernštejn jedinými pevnostmi v širokém okolí, které odolaly Švédům při obléhání města Brna. Sinzendorfové změnili hrad na hospodářské centrum velkostatku, ale také upravili staré paláce k tehdy modernímu bydlení v téměř „zámeckém“ stylu. Bohužel v té době také strhli dva nejstarší přemyslovské paláce ještě ze 13. století. Poslední šlechtický majitel hradu a panství Veveří, Arnold De Forest – Bischofsheim jej prodal roku 1925 Československému státu. Velkostatek byl nadále řízen ústředím v Rosicích a hrad byl zpřístupněn široké turistické veřejnosti.