Když jsme zastavili na parkovišti u Artemidina chrámu, stála tam jedna Němka a ptala se, jestli tohle má být vážně jeden z divů světa. Ano, z impozantního Artemidina chrámu zbyl jediný sloup. Vlastní chrám byl třídílný, 8 sloupů neslo přední dvoranu, 18 hlavní síň a 4 zadní místnost, 1 stál za sochou bohyně v celle. Spolu s vnitřními tu dohromady bylo 125 sloupů. A jakých sloupů! Především nebyly z vápence jako u všech starších řeckých chrámů, nýbrž z mramoru, objeveného právě při zahájení stavby na nedalekém kopci. Tento lom, po kterém dnes už není ani stopy a který měl lepší mramor než proslulý kararský, ležel od staveniště pouhých 5.3 km. Doprava dříků obrovských sloupů, z nichž každý vážil přes 20 tun, však i tak byla velkým technickým problémem. Chersifron přišel na nápad, který Vitruvius nazval geniálním: dříky sloupů dal po všech stranách obložit silnými fošnami, které zapustil na koncích do pevných trámů; uprostřed těchto trámů dal udělat čepy a celou tuto bednu opatřil velkými a velmi širokými koly, v nichž se mohly čepy volně otáčet. Na staveništi ale pak vznikl nový problém: šťastně dopravené sloupy byly tak vysoké, že jejich vztyčení přesahovalo lidské síly. Nakonec je zvedly a postavily na určené místo mohutné jeřáby tažené býky, i když antičtí autoři píší, že v noci přišla sama bohyně a dala stavbu do pořádku. Druhou zvláštností sloupů byla jejich forma, a hlavně výzdoba hlavic. Efeský chrám byl první monumentální řeckou stavbou, u níž bylo upuštěno od dosavadního přísného dórského slohu a použito lehčího a ozdobnějšího, který dostal jméno jónský. A konečně 26 z jeho mramorových sloupů bylo nad patkami vyzdobeno téměř dvoumetrovými reliéfy, což bylo v řecké architektuře ojedinělé.