Kmeny Chetitů přišly do Anatolie na počátku 2. tis. př. n. l. a dobyly zemi od chattijských vládců. V době svého vrcholu byla Chetitská říše jednou z největších mocností starověku a zahrnovala nejen Malou Asii, ale také království Aleppo a Babylon. Rozvoj chetitské kultury vedl ke stavbám opevněných měst s otevřenými chrámy a obrovskými paláci. Městský okrsek Hattuša byl osídlen již ve 3. tis. př. n. l. Chatušiliš I. zvolil město v 17. stol. př. n. l. za svoje hlavní sídlo. Ve 14. stol. př. n. l. rozšířil Šupiluliumaš I. chetitské panství až do Sýrie a v důsledku toho se střetl s Egyptem. Vládcové Chatušiliš III. a Turhalija IV. vybudovali v následujícím období chrám, městské hradby a skalní svatyni Yazilikaya. Kolem roku 1200 př. n. l. padla chetitská říše za oběť útokům mořských národů a Thrákům, kteří město Chatušaš vypálili. Posledním chetitským králem byl Šupiluliumaš II. Po asi 300 letech, v 9. stol. př. n. l. osídlili oblast Chatušaše Frýgové. Malé město zde přetrvalo až do 6. stol. př. n. l.