Janské koupele jsou dnes obrazem bídy a utrpení. Uhličito-železité prameny jsou známé již od 18. století. Skutečné lázně založil kolem r. 1810 Jan z Tenczina, který koupil mezi lety 1806–1809 melčské panství. Nejprve zde nechal upravit tři staré minerální prameny, z nichž jeden pojmenoval svým jménem, Janův. V roce 1811 postavil první lázeňský dům v podobě jednopatrového objektu se všemi funkcemi (pokoje hostů, kuchyň, jídelna nebo taneční sál, místnost pro biliár, kaple, byt hostinského). Ve 30. letech 19. stol. začaly lázně upadat. V druhé polovině 19. stol., kdy panství patřilo již Felixi Arzovi, se věhlas lázní opět pozvedl, především díky tomu, že r. 1859 prosákl nový pramen. V roce 1861 ho Felix Arco pojmenoval po své dceři Pavlíně, nechal ho vyzdít a obnovil lázeňské budovy. O pět let později se zde léčilo 125 pacientů a 220 lázeňských hostů. O největší rozkvět lázní se ale zasloužil hrabě Camillo Razumovsky, který lázně koupil roku 1895 a spojil je znovu s panstvím Melč – Horní Vikštejn. Za 1. světové války konjunktura lázní poklesla, ale hned po jejím skončení jim Razumovští věnovali opět zvýšenou pozornost a lázně poskytovaly stejný komfort a služby jako před válkou. Hostům sloužilo 125 pokojů s 225 lůžky. Průměrná návštěva za sezónu byla 800 pacientů a asi 5.000 návštěvníků. Až do r. 1940 byly lázně pečlivě udržovány. Tato sezóna však byla poslední sezónou vůbec. Razumovští totiž byli potomky ukrajinských kozáků, jejichž předkové odešli z Ruska v pol. 18. stol. Navíc tehdejší majitel lázní Ondřej Razumovsky si vzal za ženu Kateřinu Nikolajevnu Sayn-Wittgenstein, rovněž původem z Ruska. Na počátku druhé světové války se Opavsko i se statky Razumovských stalo součástí Sudet a tím i Velkoněmecké říše. Němci na statky kvůli ruskému původu majitelů uvalili nucenou správu.