Klášter Tatev patří k nejvýznamějším arménským památkám. Hlavní kostel Poghos Petros se začal stavět na konci 9. století a vysvěcen byl roku 906. Již v té době se začali bouřit rolníci z okolních vesnic, kteří byli nuceni platit klášteru vysoké daně. Protesty nejednou přešly do otevřeného povstání. V roce 915 byl klášter napaden a vypleněn a vesničané přitom dokonce zabili několik mnichů. Další útok vedli v roce 1003 obyvatelé Tsuraberdu a ti už zabili přímo biskupa. Vesnice byla poté srovnána se zemí a vypálena. Na konci 11. století však klášteru patřilo už 264 vesnic a žilo v něm na tisíc mnichů a studentů. Klášter vlastnil i knihovnu s 10 tisíci svazků. Jak již to v Arménii v minulosti bývalo zvykem, rozkvět ukončily v roce 1170 seldžucké kmeny šířící islám. Představení kláštera tehdy odeslali celou knihovnu do Baghaberdu, nejmocnější arménské pevnosti té doby. Plán jim ale nevyšel, protože Seldžukové vzápětí vypálili pevnost i s tisícovkami knih. Ve 13. století se Tatev postupně znovu vzchopil a stal se opět kulturním a náboženským centrem Arménie s majetkem čítajícím už na 600 vesnic. Nicméně roku 1435 byl definitivně vypálen, tentokrát Mongoly.