Ponte Vecchio stojí na místě, kde stáli dva jeho předchůdci, z nichž nejstarší byl součástí římského castra. Další byl postaven r. 1117 a vydržel až do r. 1333, kdy byl stržen povodní. Most, který obdivujeme dnes, je dílem architekta Neriho di Fioravante, který v r. 1345 překlenul Arno elegantní stavbou se třemi oblouky. Zásluhou krámků po obou stranách mostu získává most svůj osobitý pitoreskní ráz. Nad druhým obloukem se uprostřed mostu otevírá malé prostranství, umožňující pohled na řeku a ostatní mosty. Nalézá se zde kašna s pitnou vodou a busta Celliniho od sochaře Romanelliho z r. 1900. Nad stavbami krámků probíhá tzv. Vasariova chodba (Corridorio Vasariano), postavená architektem na žádost Cosima I., který chtěl mít zastřešený a bezpečný průchod z Palazzo Vecchio do Palazzo Pitti na druhém břehu Arna. Krámky zlatníků po stranách mostu pocházejí z 16. století a jsou vlastně spojením dílny a obchodu. Původně ovšem sloužily jinému řemeslu - prodávali zde beccai (= řezníci).