Zátoka Ikâsaulaq vypadala, že za odlivu půjde přejít a že si tak ušetříme několik kilometrů jejím obcházením. Bohužel nám nedošlo, že říčka, která do ní ústí u protějšího břehu, si vyhloubila koryto i na konci své pouti. A tak poté, co jsme ušli většinu vzdálenosti dost mazlavým bahnem, následovala cesta zpět na břeh (pořád tím bahnem), klasické vyzutí pohorek, obutí sandálů a oblíbený "rivercrossing".