Od roku 1940 do roku 1944 byl Lorient hlavní základnou německých ponorek na atlantském pobřeží. Několik dnů po obsazení přístavu Wehrmachtem v červnu 1940 zde začalo námořnictvo připravovat ponorkovou základnu a 7. července 1940 sem připlula jako první ponorka U-30 pod velením Juliuse Lempa. Zpočátku bylo využíváno stávající zařízení přístavu, původně určené pro rybářské lodě, které po určitých úpravách postačovalo k obsluze malých ponorek typu II. Stavební práce na prvních krytech byly dokončeny v květnu 1941. V červnu sem byla přemístěna 2. ponorková flotila z Wilhemshavenu a následující rok byla vytvořena 10. ponorková flotila. Do Lorientu se přistěhoval i Dönitz se svým štábem. V dubnu 1941 začala výstavba dvoudokého bunkru pro ponorky typu VII. a IX. Poté následovala výstavba bunkrů Keroman I. až III., která skončila v roce 1943. V plánu byla ještě výstavba bunkru Keroman IV. pro ponorky typu XXI., ale blížící se konec války to již nedovoloval.