Prvními „domácími“ obyvateli, které návštěvník ve Swayambhunathu často potká, nejsou mniši ani poutníci, ale opice. Makakové se zde volně pohybují mezi stromy, svatyněmi i schodišti a dali chrámu jeho známou přezdívku – Opičí chrám. Jejich přítomnost připomíná, že toto posvátné místo není muzeem, ale živým prostorem, kde se po staletí setkává příroda, člověk a víra.