Na malém náměstí v srdci mediny v Kairouanu se mísí stíny starobylých domů s pastelovými omítkami a pocity klidu. Starší muž v tradiční červené fezce a vestičce se zadívá do jednoho z průchodů – jakoby hledal cestu, nebo jen vnímal známé prostředí. Město, které je známé jako jedno z nejstarších islámských sídel v severní Africe, je domovem lidí, jejichž život je pevně spjatý s rytmem těchto uliček. Architektura mísí původní stavby s částečně rozestavěnými nebo chátrajícími objekty, což vytváří silný kontrast – a také reálný obraz života mimo turistické pohlednice. I právě v těchto detailech se Kairouan ukazuje jako město hluboce živé a lidské.