Druhá fotografie přibližuje texturu a barevnost povrchu Chott el-Jérid, kde se střídají vrstvy soli, jílu a bahna. Vzory vyryté vodou připomínají říční delty a dokazují, že i v tomto zdánlivě mrtvém prostoru probíhají dynamické procesy. Ve spodní části snímku je patrná mělká laguna s typickým žlutohnědým odstínem, způsobeným minerály a organickými sedimenty. Tyto sezónní vodní plochy přitahují ptactvo a občas i pastevce se stády.

Chott el-Jérid bývá mylně vnímán jako „pouhá poušť“, ale ve skutečnosti jde o extrémní, proměnlivý a ekologicky jedinečný ekosystém. Sůl zde hrála od nepaměti významnou roli – byla sbírána a obchodována už v římských dobách. Dnes je jezero symbolem jihotuniské krajiny a jedním z největších solných útvarů v celé Africe.