V pusté a nekonečné krajině na okraji solného jezera Chott el-Gharsa se pomalu přesouvá skupina volně se pohybujících velbloudů – siluety, které jako by vystoupily z dávných karavanních stezek. Tato oblast je jedním z posledních míst v Tunisku, kde lze takovéto výjevy pozorovat v přirozeném prostředí. Střídání písku, prachu, keříků a světlých solných krust vytváří specifickou mozaiku terénu, který je nehostinný, a přesto plný života přizpůsobeného extrémním podmínkám.

Velbloudi hráli po staletí klíčovou roli v dopravě přes Saharu – nejen jako nosiči zboží, ale i jako společníci lidí žijících v symbióze s pouští. Dnes jsou některá stáda polodivoká, jiná patří pastevcům z okolních vesnic, kteří je nechávají volně se pohybovat mezi solnými pánvemi a písečnými dunami. Tato scéna, zachycená při putování podél Chott el-Gharsa, je dokonalým symbolem pouště – majestátní v klidu, nelítostná v pohybu a věčně svá.