Uprostřed pouštní pustiny, na okraji solného jezera Chott el-Gharsa, ukazuje zrezivělá směrovka k improvizované kavárně „Café du Chameau“ – jedné z několika provizorních zastávek v této odlehlé oblasti. Okolní krajina je typická pro tuniský saharský severozápad: světlý písek, větry modelovaný terén a rozlehlý horizont bez jediného stromu. Vlevo se vine nenápadná 4×4 pistě, která spojuje místa jako Nefta, Ksar Ghilane nebo filmové kulisy Mos Espy a je schůdná jen pro terénní vozy.

Náš Land Cruiser zastavil na krátkou přestávku pod značkou, která je dnes zároveň ikonickým místem pro fotografii a důkazem, že i hluboko v poušti existují orientační body – byť v této krajině spíše symbolické než navigačně přesné. Zdejší trasy využívali dříve pastevci a nomádi, dnes jsou výzvou pro dobrodruhy, kteří hledají autenticitu daleko za hranicí asfaltu. Cesta kolem Chott el-Gharsa není jen přesunem – je ponořením se do prostoru, kde čas ztrácí význam a člověk se stává součástí krajiny.