Z výšky je patrné rozvržení starobylé pevnosti – systém úzkých uliček a nízkých místností, které působí jako kamenný labyrint, jehož zdi dnes postupně pohlcuje písek. V dálce je vidět horizont bez jakékoliv známky civilizace – jen pustina a nebe. Význam této pevnosti dnes není zcela jasný – mohla sloužit jako pozorovací bod, karavanní stanice nebo malé vojenské sídlo. Její poloha v blízkosti strategického přechodu mezi oázou Ksar Ghilane a směrem k městu Douz naznačuje, že mohla být součástí širší obranné sítě. Atmosféra místa však není vojenská – spíš meditační, téměř posvátná. Zdejší ticho přerušují jen kroky návštěvníků a šumění větru mezi zdmi.