Interiér hlavní chrámové lodě Jedburgh Abbey působí jako kamenná katedrála paměti. Po dešti se leskne kamenná dlažba, oblouky se táhnou do výšky a středová osa vede pohled přímo k oknu, kde dříve zářilo rozetové vitrážové sklo. I přes absenci střechy a vybavení působí prostor posvátně – jako by se tu čas zastavil. Původní kostel měl latinský křížový půdorys a v době své největší slávy byl bohatě vyzdoben. Dnes sem lidé přicházejí nikoliv za modlitbou, ale aby v tichu ruin pocítili něco hlubšího – propojení s historií, krajinou a samotným duchem místa.